Kolem konce prezidenta Zemana nestojí tolik za řeč mlžení jeho lidí, ale pokrytectví a zmatenost skoro všech ostatních, médií, etiků, politiků. Kdyby nebyli zbabělí, rádoby opatrní, museli by minimálně všichni křesťané přát Zemanovi (jako sobě i každému jinému bližnímu v jeho situaci) „šťastnou smrt“. To znamená konec života ve stavu, kdy člověk pozná, kým byl, je vděčný za život a lituje svých vin. Tak odcházel Sókratés, s tím se loučili Ježíšovi učedníci víc než dva tisíce let. Tak se loučil Karel IV. Ve svém životopisu,…