Sbírka hanebných výroků současného českého prezidenta se nedávno rozšířila o otevřené vychvalování fyzického násilí coby prostředku usměrňování „osob práce se štítících“. Krátce předtím český premiér odmítl symbolické gesto solidarity, jímž byl návrh na přijetí několika málo desítek osiřelých syrských nezletilců z uprchlických táborů v zahraničí. Jak je něco takového možné ve státě, u jehož nedávné obnovy byl elektrizující vzmach listopadu 89 a úsilí takových osobností, jako byl Václav Havel, Ivan Medek, Pavel Tigrid, Luboš Dobrovský, Dagmar Burešová či Vojtěch Cepl? Je toto vše definitivně pryč? Jak to,…