Za bolševika si člověk pískal, nepracoval, četl si, lelkoval, bezcílně se potuloval, hrál karty, kouřil, pil, bavil se, čuměl do blba, dloubal se v nose, škrábal za uchem, drbal si záda…  Na nic dalšího, že by snad člověk dělal i něco jiného, si nevzpomínám.

Člověk si žil, rostl jako mochomůrka v lese, zcela po svém. Občas sice dostal přes hubu, ale to bylo nic proti tomu, že si člověk žil jako na zámku, ať to trvá věčně. Všechny Hospodinovy příbytky, hospody na Malý Straně i Starym městě byly naše – od Černýho vola dolu přes Sluncovi a Bonaparta k Trojkám a ke Dvoum srdcům, na Kampu a přes most k Malvazům, Štice, ke Svitákům, k Paraplíčkům a přes náměstí k Rakvičkám… a pak nahoru na Žižkov, a dolu doleva do Libně nebo doprava do Nuslí, třeba, a obloukem zpět na Klamovku, zatímco občan, pokud mu to strana a vláda dovolily, se krčil v panelákové ratejně na sídlišti a ani nedutal − pokud tedy neseděl doma a nezíral na kníratou Ženu za pultem, a aby to vydržel, pouštěl si k tomu Tučnýho Michala Davida.

Ve škole stejně jako v práci se nás báli, protože jsme byli v zájmu vyšší moci. Byli jsme privilegovaní. Netahali nás do průvodů, k volbám, abychom svou přítomností lidově demokratické slavnosti nenarušovali. Nikdo nás s ničím neotravoval, natož s ROH, SRPŠ, SRPČS, PRČS, RPČS, DPS ČSP, nebo jak se to jmenovalo − spolky a instituce určené k socializaci opů zvaných homo sapiens, český národ.

Neměli jsme řidičák natož pas, nemuseli jsme nic vyřizovat, zařizovat, vyplňovat, někam jezdit, něco řešit − uzávěrky, inkasa, složenky, vyúčtování, upomínky, předpisy, neustále hlídat nějaké podělané termíny. Neměli jsme žádné povinnosti. Žili jsme si jako páni. Člověk nemusel vůbec nic jenom mít razítko ve vobčance, což bylo někdy otravný, to honit, ale s modrou na hlavu byl celý bolševik brnkačka.

To kapitalista je profík, sekáč, který se nezakecá. Co nezmohl Marx-Engels-Lenin, zmohly peníze. Pořád je člověk potřebuje a pořád se jich nedostává. Místo aby jako bolševik vtloukal lidem něco do hlavy, což je samo o sobě naprostá pošetilost, lidem naopak dělá, co jim na očích vidí. Ze systému permanentní nabídky a poptávky není úniku. Nejdřív by se totiž člověk musel osvobodit od člověka, sám od sebe, od svého nastavení poté, co byl vyhnán z ráje − čím víc člověk má, tím chce víc. Výsledek je stejný, systém. Na tribunu vystoupí Husák a lidé tleskají, vystoupí tam Havel, tleskají, Klaus, Zeman, tleskají, Okamura tleskají. Pak se postupně nasírají, natož jedou znovu to samé, jen v pozměněném gardu. Kulisy se změnily, podstata zůstává stejná.

Místo, abychom seděli u kamen a poslouchali zkazky o Jeníkovi a Mařence, vyděláváme peníze, odnikud nikam. Není na světě nic otravnějšího, než jsou Rusáci a peníze. Vedle toho sere člověka ještě sraní − každý den, pořád dokola, jako u blbech, na hovno. To je k posrání! Za bolševika tohle nikdo neřešil. Magor nikde nepracoval a ještě za druhé platil, respektive nechal si od druhých platit, což bylo jedno, protože to vyšlo na stejno. Dal dostal. Bylo nebylo. Nula od nuly pojde.

V počátcích Evropy ve starém Řecku pracovali jenom otroci. Svobodní lidé se věnovali umění − literatuře, hudbě, přemýšlení… Na počátku novověku se ale Evropy zmocnili mravenci, kteří neustále někam lezou, furt jsou v pohybu, pobíhají, sem tam, ze strany na stranu − nedaj pokoj, nemůžou se zastavit, vypadli by ze systému, z debility. Přijdete k doktorovi a on místo na vás zírá do počítače. Desetkrát si v kavárně objednáte kafe bez mlíka, a desetkrát vám přinesou kafe s mlíkem. Číšnice před vás položí tácek s neobjednaným a usměje se na pozemšťana jako Thuvia, dívka z Marsu, že má člověk chuť vyndat z brašny sikovky a povolit jí šroubek.

elektřina přestala svítit
ani plyn nechce od sirky chytit

Všichni jsou zastrčení v zásuvce a tyhle elektrické spotřebiče nás Pán učí milovat! Není to k posrání? No člověk má lidi rád. Co jiného mu taky zbývá… Včetně takovýho idiota, jako je Macháček, kterému jsem onehdá vylil pivo na hlavu, kreténovi, a pak jsem mu podal ruku. Bližní bližnímu. A peníze jsou koneckonců taky v pohodě, když si hledí svého a nestrkají nos do věcí, po kterých jim nic není: neurčují člověku život, co má nebo nemá dělat. Koneckonců sraní je taky boží. Jenom ti Rusáci do toho božího záměru nějak nezapadají, čímž není myšlen nějaký blbý národ, který se má za Spasitele, čert ho vem, ale stav duše, tedy pneumatiky nebo co to Rusáci uvnitř mají. Rusáků, který mluví česky, je v týhle zemi tři prdele. Dá se v tom vůbec žít?

Prdel. Bratři a sestry, komunista nebo kapitalista, poslouchejte Pána, čtěte evangelia!

Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou. Pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.

Abychom se osvobodili od elektriky, ze systému nabídky a poptávky, nesmíme brát slova Páně jako metaforu! Musíme je brát doslova, jako je bral svatý Magor všech magorů, když kašlal na to, že je nezaměstnanej, žil pod existenčním minimem, výchovu dětí přenechával Otci nebeskému, respektive rytířsky Panně Marii, Julianě, půjčoval si peníze, které nevracel, protože věděl, že vše je řízený shora housenkou, jak Magor říkal našemu Pánu.

Aleluja!

Bistro, Stará Říše 7. listopadu 2025 – předneseno 8.11. 2025 z autobusové zastávky u Jersic